Nature versus nurture

5. října 2018 v 12:11
Samozřejmě, že nejsu tím kým mám být! O tom žádná. Měla bych být dlouhonohá štíhlá brunetka s roztomilým kukučem. Metr šedesát tři, padesát kilo. Taky bych měla být inteligentní, oblíbená, okouzlující, sportovně nadaná, běhat, lézt po skalách a dělat jógu, nebo pilates. Prostě být trochu víc cool. Mělo by mi být tak dvacet tři nebo maximálně dvacet šest. Měla bych mít skvělýho přítele se kterým se milujeme a právě plánujeme svatbu a na farmě pro naše harmonické rodiny a nejbližších sto přátel. Bude to veganský a nikdo kvůli tomu nebude držkovat. Bude tam panovat všeobecně skvělá nálada, šampaňský poteče proudem a kapela to těžce rozpálí. Taky bych samozřejmě měla být opravdická blogerka a minimalistka. Doma mít pořád naklizeno a z podlahy se vždycky dá jíst a to i přes to, že se starám o tři pejsky a dvě kočičky. Z útulku, jak jinak. Chodila bych pěšky do práce zachraňovat velryby a na děti sbírala víčka. Kdybych byla tím kým mám být, byla bych báječná, ne taková, jaká su doopravy.

Su bohužel nudná účetní se třema sadama příborů, plnou knihovnou a můj kukuč vůbec není roztomilej. Je neutrální až to slabý povahy někdy trochu děsí. Můj přítel je stejně tak imaginární jako smečka koček z útulku. Na kočku nemám čas, musím totiž koukat na kočičí videa na youtube. Velrybu sem nezachránila ani jednu a místo opravdickýho blogování píšu tohle. Když teda zrovna nebrečím ve vaně, protože mě nikdo nemá rád.

Za to, že nejsu tím kým mám být může z jedný části genetika a z druhý prostředí. Zažívám na svou kůži denně dilema mezi nature versus nurture. Ukažme si to na vypečenýmu croissantku, kterej se na mě ráno tak pěkně smál, že to skončilo společnou snídaní. Ta nature (genetika) může za to, že se narodíte se slabou vůlí jako já, a taky po všem přibíráte. Prostředí, neboli nurture znamená, že dete a ten croissant a sežerete, protože ho na vás někdo tak podle nastražil. A pak taky dopadnete jako já. Místo abyste měli naklizeno, nadrobíte si ho do klávesnice a za tričko. Jo nejsem tím kým bych měla být. Z půlky za to můžou geny, z druhý půlky výchova, takže su v tom úplně nevinně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 5. října 2018 v 13:04 | Reagovat

To mě pobavilo ;-) Taky bych si dala croissant.

2 malejprazskejrumik malejprazskejrumik | Web | 5. října 2018 v 15:49 | Reagovat

Super článek, pobavilo :D

3 Eliss Eliss | Web | 5. října 2018 v 19:42 | Reagovat

Bereš to s perfektním nadhledem :D

4 Platan Platan | E-mail | Web | 7. října 2018 v 16:29 | Reagovat

Hm, humorný pohľad na vec, ako aj píšu nadomnou, ale stále z toho cítiť dosť veľkú trpkosť, teda aspoň podľa mňa. Nature neexistuje, buď chceš ale bo nie. To by sa nikdy v živote nikto nezmenil. A ľudia sa menia k lepšiemu ... občas. :-)

5 eleonorakolcava eleonorakolcava | 7. října 2018 v 19:39 | Reagovat

[4]:

Genetické základy našeho vzhledu a chování existují zcela nepochybně, stejně tak jako nás ovlivňuje prostředí, do kterého se narodíme. Většina z nás reflektuje to, jací sme a jací bychom chtěli být a vidí, že by to rpostě mohlo být lepší. Lidé se mění do té míry, do které jim to umožní geny, nebo prostředí, to je právě to, co nelze nikdy s jistotou říct. A abych parafrázovala svůj oblíbený citát, smysl pro humor je ukryt v mozku čtenáře :)

6 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 8. října 2018 v 11:23 | Reagovat

Zatrpklost, humor... obojí, řekla bych. Ale nikdy není pozdě být tím, kým chceme. :-) My sami to  ovlivníme. Zařazuji do výběru na tema-tydne.blog.cz

7 eleonorakolcava eleonorakolcava | 8. října 2018 v 13:46 | Reagovat

[6]: Děkuji, jsem polichocena.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama