Říjen 2018

Poučení z komunálně volebního vývoje roku 2018

7. října 2018 v 14:12 Ela a politika
Já si tady jen tak odložím pojednání o specifických problémech letošních komunálních voleb.

Velkoměstské problémy:

1. Nevadí, že máš nejlepší program, kompetentní kandidátku na primátorku, supr lidi za ní a je za tebou vidět spousta práce. Je to k ničemu, když to není pod značkou, která jede na vlně (byť je ta značka personálně slabá a umožní diletantům se dostat zastupitelstev).

2. Chceš Prahu bez kmotrů, víc zeleně, víc cyklostezek a tříděný bioodpad. Komunálky podle tebe na tvoje problémy vůbec nemaj vliv, ale kdybys volil, hodil bys to ODSce. Ehm.

3. V Brně teď všichni nasedneme do aut a tím se konečně vyřesí ty příšerný neustálý dopravní zácpy a zvedne se kvalita ovzduší. Moc těším.


Vesnické problémy:

1. Nespojuj svoje jméno s nepopulární stranou. Raději popros o podporu Radostné Česko nebo podobnou bandu, o který nikdo nic neví. Jinak je tu vždycky možnost posbírat podpisy, a když to dala Praha sobě, tak pak už všichni. Jen je potřeba to nenechat na poslední chvílu.

2. Dej si opravdickýho majzla, koho napíšeš na kandidátku. Se všema kandidátama se osobně potkej. Nestačí, že jeden z kandidátů doporučí svýho kámoše s tím, že je to fakt dobrej kluk. Lidi ho tam vykroužkujou a on i když celou dobu před volbama jen držkoval a kampaň "konstruktivně" kritizoval je v zastupendu a hlasuje s těma, proti kterejm si to celý organizovala.

3. Nestačí se několikrát zeptat lidí, jestli sou si fakt jistý, že chcou kandidovat na třetím místě. Chcou a když jsou zcela podle očekávání zvoleni, začnou si stěžovat, že je chudáky čeká další práca a že na to nemaj čas.

4. Napíšeš na fejsbučku sedm statusů na téma jak volit. Obtelefonuješ polovinu příbuzných a vysvětlíš jim záludnosti volebního systému. Stejně je v urně několik desítek hlasů pro stranu a v rámci ní pro jednotlivé kandidáty. Ti na vrchních místech, kterých ste se chtěli zbavit křížkováním vám tímto mými ústy děkují.



No co už, připomeňme si dnešní facebooková slova pana Patočky: "Nakonec: nezapomínejme prosím, že ať už to dopadne jakkoli (hrozně), o podobě světa v kterém žijeme se nerozhoduje jen jednou za čtyři roky vhozením papíru do krabice, ale každodenní aktivitou nás všech. Držme si v ní palce"

Tak zas za čtyři roky čau!

Nature versus nurture

5. října 2018 v 12:11
Samozřejmě, že nejsu tím kým mám být! O tom žádná. Měla bych být dlouhonohá štíhlá brunetka s roztomilým kukučem. Metr šedesát tři, padesát kilo. Taky bych měla být inteligentní, oblíbená, okouzlující, sportovně nadaná, běhat, lézt po skalách a dělat jógu, nebo pilates. Prostě být trochu víc cool. Mělo by mi být tak dvacet tři nebo maximálně dvacet šest. Měla bych mít skvělýho přítele se kterým se milujeme a právě plánujeme svatbu a na farmě pro naše harmonické rodiny a nejbližších sto přátel. Bude to veganský a nikdo kvůli tomu nebude držkovat. Bude tam panovat všeobecně skvělá nálada, šampaňský poteče proudem a kapela to těžce rozpálí. Taky bych samozřejmě měla být opravdická blogerka a minimalistka. Doma mít pořád naklizeno a z podlahy se vždycky dá jíst a to i přes to, že se starám o tři pejsky a dvě kočičky. Z útulku, jak jinak. Chodila bych pěšky do práce zachraňovat velryby a na děti sbírala víčka. Kdybych byla tím kým mám být, byla bych báječná, ne taková, jaká su doopravy.

Su bohužel nudná účetní se třema sadama příborů, plnou knihovnou a můj kukuč vůbec není roztomilej. Je neutrální až to slabý povahy někdy trochu děsí. Můj přítel je stejně tak imaginární jako smečka koček z útulku. Na kočku nemám čas, musím totiž koukat na kočičí videa na youtube. Velrybu sem nezachránila ani jednu a místo opravdickýho blogování píšu tohle. Když teda zrovna nebrečím ve vaně, protože mě nikdo nemá rád.

Za to, že nejsu tím kým mám být může z jedný části genetika a z druhý prostředí. Zažívám na svou kůži denně dilema mezi nature versus nurture. Ukažme si to na vypečenýmu croissantku, kterej se na mě ráno tak pěkně smál, že to skončilo společnou snídaní. Ta nature (genetika) může za to, že se narodíte se slabou vůlí jako já, a taky po všem přibíráte. Prostředí, neboli nurture znamená, že dete a ten croissant a sežerete, protože ho na vás někdo tak podle nastražil. A pak taky dopadnete jako já. Místo abyste měli naklizeno, nadrobíte si ho do klávesnice a za tričko. Jo nejsem tím kým bych měla být. Z půlky za to můžou geny, z druhý půlky výchova, takže su v tom úplně nevinně.