Představa globální apokalypsy

15. června 2018 v 15:05
Jako vášnivá čtenářka apokalyptických románů často sním o konci světa. V mých představách svět neskončí kvůli ekologické katastrofě. Třeba kvůli tomu, že brzo vymřou včely a zhroutí se celý ekosystém. Nepředstavuju si ani apokalypsu způsobenou zamořením Země neskutečným množstvím jednorázových plastů, odpadků a jedovatých chemikálií. Nezaobírám se ani tím, že brzo vyhubíme všechna volně žijící zvířata a ve vysychající krajině nebude žádná pitná voda. Tohle je příliš realistická vize budoucnosti tak proč nezapojit svou fatazii.

A tak si představuju noc oživlých mrtvol v ulicích Brna. Nebo invazi nepřátelských mimozemšťanů a vypuknutí zhoubné pandemie. Rozezní se kolísavý tón trvající 140 sekund, který značí všeobecnou výstrahu? Bude nás rozhlas, placený z našich daní včas informovat? Nebo to propukne z ničeho nic na celém světě zaráz, takže nás nikdo ani nestihne varovat a než si všimneme, že se něco děje, bude už pozdě? Kde zrovna budu, až se to stane? Kam se vydám až bude jasný, že je to skutečnost a ne poplašná zpráva? Promýšlím varianty co dělat, když mě apokalypsa zastihne v práci, nebo na pivu nebo někde na výletě. Jaký budou nejlepší únikový cesty z města na venkov? Doma mám aspoň zásoby na pár dní, s tím by se chvíli vydržet dalo, musím si jen dávat pozor a mít po ruce pořád pitnou vodu, to je základ. A konečně bych si měla pořídit ten lihový vařič a vůbec si nastudovat triky a tipy zkušených preperů. A pak se ve svých úvahách zarazím, protože tohle mě přece trápit vůbec nemusí.

Já nebudu ta cool hrdinka, co objeví zázračý lék, domluví se s mimozemšťany a zavede multikulturní lidsko-zombie společnost. Já budu dávno mrtvá. Su člověk, kterej patří na zahrádku kavárny ke dvěma decem růžovýho vína a k debatám o literatuře. V zombie apokalypse nepřežiju ani den. Su strašně důvěřivá a skočím na každou lest. Teda skočím, dyť já neumím ani skákat a už vůbec ne běhat! Dohoní mě i dvouletý batole a schovávat se vlastně taky moc neumím. Pochod smrti by pro mě trval pár kilometrů, víc bych ve vysokým tempu nedala. Samozřejmě pokud by to bylo z kopce, do kopce bych se netrápila vůbec a poprosila rovnou o ránu z milosti. Buďme realisté. Se svým přežíváním po konci světa si fakt lámat hlavu nemusím. A na to se napijem! Dvě deci růžovýho by to mohly spravit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 15. června 2018 v 18:01 | Reagovat

Musím se přiznat, že poslední dobou nad apokalyptickými scénáři přemýšlím taky...

2 Michal Ernat Michal Ernat | E-mail | Web | 16. června 2018 v 10:24 | Reagovat

Moc hezký článek. Trochu si říkám, jestli taková apokalypsa fakt nemůže přijít. Ale třeba zrovna ti, kdo budou mít před sebou dvě deci růžového vína, budou bráni jako přátelé a budou zachováni, nebo to bude právě ten zázračný lék .... No, a možná se toho my ještě nedožijeme a budou to řešit generace po nás.

3 tema-tydne tema-tydne | E-mail | Web | 17. června 2018 v 12:56 | Reagovat

Tím koncem jsi mě odrovnala. :) Začneš úvahu a skončíš tím, že se vlastně zamýšlet nemusíš, páč hned umřeš. :D Tomu říkám břitký přístup k realitě. :) Zařazuji do výběru na téma týdne. :)

4 Lucka Lucka | Web | 17. června 2018 v 14:10 | Reagovat

To je úžasně napsané, ten konec je super. :-D Ačkoli ve svých představách jsem vždy přesně ten hrdina, co zachrání situaci, skutečnost je tomu na míle vzdálená a tak pokud bude nějaká apokalypsa, tak si s ní taky nemusím lámat hlavu, protože už to budu mít dávno za sebou. :-D

5 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 17. června 2018 v 21:43 | Reagovat

Bílé víno by na sympatie mimozemšťanů nestačilo?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama