Květen 2018

Češi prohlédli, všichni jsme chudí

4. května 2018 v 13:48 Ela mezi pozemšťany
Když se po Sametové revoluci otevřely hranice, vzali nás rodiče za železnou oponu. Všichni se chtěli podívat do světa, aby věděli, jak to v tom kapitalismu vypadá. Jeli jsme na západ do Vídně, která je geograficky rovnou na jih. Obdivovali jsme dveře otevírající se na fotobuňku. Poprvé jsem viděla eskalátory, kterých jsem se bála a dodnes se mi občas zdají sny, že v nich uváznu. Odmítala jsem nastoupit. Byla jsem opravdu hodně malá, tak malá, že pro úplně cizího pána nebylo těžké mě na eskalátory vysadit. Máma mu děkovala svou lámanou němčinou a byla trochu v rozpacích z toho, že její dítě neumí nastupovat na jezdící schody.

Ten výlet mi utkvěl v paměti i z jinýho důvodu. Tenkrát poprvé jsem viděla žebrat člověka bez domova. To jsme doma taky neměli. Seděl na kousku paundeklu, před sebou měl misku a popíjel kafe z mekáče. Ten pohled nás zaujal a ptali jsme se rodičů, proč tam ten pán sedí a co dělá. matka nám objasnila, že zatímco tento pán se tváří jako největší chudák a žebrá po kolemjdoucích almužnu, my sice máme kde bydlet, ale kafe v mekáči si prostě dovolit nemůžeme. Jsme totiž chudí. Proto byla vybavena termoskami s čajem a kávou a svačinami z domu, které jsme pak v tom mekáči snědli, protože jsme neměli peníze ani na to kafe. Byli jsme chudí a doufali jsme, že se to brzo změní a že koupit si kávu v MacDonaldu v Rakousku nebude brzo pro pracujícího člověka žádný problém.

Dneska vydělávám, nejsem bez domova a to kafe ve vídeňském McDonaldu si taky můžu dovolit. Můžu si tam dneska dovolit dokonce i oběd, když tam jednou za dva roky su na výletě a nezruinuje mě to. Nic to ale nemění na tom, že v porovnání se svými rakouskými sousedy su furt chudá. Díky daňovým optimalizacím se velkým nadnárodním firmám daří neplatit státu skoro žádné daně. Státy se o ně přetahují pobídkami a sliby o tom, že jim dodají levnou pracovní sílu. A zdá se, že my jsme v tom opravdoví přeborníci. Při dnešní míře nezaměstnanosti je obtížné sehnat i tu drahou pracovní sílu. Tedy drahou na naše poměry, nikoli na poměry běžné v západní Evropě. Pracovala jsem pro jednu zahraniční společnost, která mi velkoryse platila přesně polovinu minimální mzdy u nich doma. Jsem kavlifikovaná vysokoškolačka s praxí, dělala jsem úplně to stejné jako moji kolegové v západní Evropě, ale o jejich výplatě jsem si musela nechat jen zdát. Občas sme si ještě vyslechli, jak jsme pro ně drazí a přidáno nedostaneme. O pár dní později jsme si zase vyslechli, kolik peněz vydělala mateřská firma, a jak se nám dobře daří. Tedy nám úplně ne, ale akcionářům, kteří si mohli vyplatit dividendy. Podle přiloženého článku to bylo asi 370 miliard ročně v posledních osmi letech. Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči.




https://www.krajskelisty.cz/karlovarsky-kraj/okres-sokolov/19471-nejvetsim-porazenym-je-cesko-stal-se-z-nej-krmelec-evropy-z-nejz-si-novodobi-koloniste-odvazeji-miliardy.htm?utm_source=www.sezna