Duben 2018

Esemeska

Středa v 23:19
Nemám ráda lidi. Někdy se jim člověk ale nevyhne, tak jako já dneska večer v šalině. Schválně jsem se roztáhla přes dvě sedačky, aby se lidé v poloprázdné večerní MHD rozmístili rovnoměrně a hlavně ne na sedadlo vedle mě. Hned na další zastávce si ke mně přisedla starší kulatá paní. Mrkla na můj telefon a zeptala se, jestli v něm mám esemesky. No mám a hned mě napadlo, že chudák Máňa má vybito a Pepa neví, kdy na ni čekat, aby chudák něšla sama domů. Poskytla jsem tedy ženě v nesnázích svůj milovaný telefon. Lidi by si měli prostě víc pomáhat a slabší chránit a silnějším ustupovat.

S pocitem právě vykonaného dobrého skutku koukám z okýnka a poslouchám jak ťuká, ťuká a ťuká. Já se snažím i obsáhlé informace nacpat do jedné zprávy, abych ušetřila, ne tak ta dobrá žena vedle mě. Přemýšlela jsem chvilku nad tím, jestli se mám ozvat a upozornit ji, že Vojnu a mír opravdu v jedné esemesce posílat nemusí, obzvlášť když je to z mýho telefonu. Taky jsem si netroufla ji upozornit na možnost přeformulovat text tak, aby byl úderný a krátký, jak to dělám já. Raději to celý vymažu a začnu znova, než by mi zpráva zbytečně o dva znaky přetekla do dvou, to dá rozum, že jo. Ale měla sem trochu strach,aby neměla pocit, že se povyšuju, že su nějaká elitářka, když mám nejen kredit ale aji nabitej telefon, ze kterýho dou odesílat esemesky.

Chvilku jsem ještě přemýšlela o dobru ve světě a jestli má cenu za ně bojovat, když mi konečně ta dobrá žena vrátila můj mobil. Načež zahlásila, že určitě nesmím zvedat hovory z čísla, na které právě odeslala svoje sebrané memoáry.
"Víte von můj bejvalej se právě vrátil z kriminálu no a já sem mu psala, ať mě nekontaktuje. Von mě tolikrát zbil, že sem se aji přestěhovat musela. Jé co já s ním jenom zažila za problémy. Tak až vám bude volat, tak se s ním nebavte, von totiž umí napíchnout telefon a zjistit si kde člověk bydlí, tak jako aby mě nenašel. Nechcete to zaplatit, že ne?"
Tak to vám paní pěkně děkuju! Jen doufám, že se to všechno nějak vysvětlí. Lidi by si měli pomáhat a bejt na sebe hodný, to se snad všichni shodnem, ne?

Jedna chvilka pro demokracii

12. dubna 2018 v 11:05
V pondělí se demonstrovalo v mnoha českých městech proti tomu, aby jsme měli premiéra, který spolupracoval s STB. Proti tomu, aby tento člověk ovládal vyšetřující složky, které mají zjistit, jak to bylo s Čapím hnízdem a korunovými dluhopisy, člověk, který stojí za zaklekáváním na konkurenty holdingu, který čirou náhodou dlouhou dobu patřil jemu a teď patří jeho nejbližším příbuzným. Na náměstí zaznělo spousta projevů, některé lepší, jiné horší. Ale suveréně nejhorší byly ty, kde mluvčí apeloval na shormážděný dav, ať si chrání demokracii.

Vůbec jsem nechápala o čem mluví. Proč si mám chránit možnost chodit k volbám, když u těch voleb nemám možnost si vybrat někoho, kdo by reprezentoval moje zájmy? Proč mám chodit k volbám, když jejich výsledkem je opoziční smlouva, která je v přímém rozporu se zájmy obou soupeřících skupin, které takovou smlouvu uzavřely? Proč mám chodit k volbám, když je tady stejně všem všechno jedno? A pár lidí, co se tady snaží dělat z tohoto světa lepší místo tím, že pomáhají těm nejslabším a znevýhodněným jsou terčem nenávisti a závisti. Proč se snažit o demokracii, když o to nikdo nestojí?

Je to jen prázdný pojem, dokud státní správa nezaklekne na mě, nebo mou rodinu, bude mi to upřímně jedno. Mnohem víc mě bude štvát a štve, že autobus, kterým chci jet na demonstraci nejede vůbec, ten následující stojí dvacet minut v zácpě na D1. Štve mě, že mi v zimě nikdo neprohrne silnici, protože ti venkovani sou stejně blbci. Jsem naivní idealistka, co věří v lepší zítřky, ale přestávám se divit lidem, co volili Hitlera, protože jim postavil sjizdnou dálnici. Kdyby mi Okamura prohrnul v zimě cesty tak mu to možná hodím taky. Demokracie je k ničemu, když neochraňuje naše zájmy. To bychom jako demokrati měli mít na paměti především a vědět, že ideálů se člověk nenají.