Duben 2018

Venkovani a smrad

22. dubna 2018 v 8:21
Fascinuje mě přístup k venkovanům. Všímám si často povzdechů, jaký sou ti vesničani křupani a burani. Jezděj nám do našich měst a dělaj zácpy. Dokonce nám v našich městech i parkujou a nakupujou a potom ke všemu zvolí Zemana/komunisty/SPD. Jak kdyby velikost obce trvalého bydliště přímo úměrně korelovala s vaší inteligencí. Dokazuje to i nejlepší balicí hláška, kterou na mě kdy kdo použil, která zněla: "Na to, že seš z vesnice seš docela chytrá." Jasný, všichni lidi s trvalým bydlištěm v Brně maj dva doktoráty, volný čas věnují četbě Kanta, péči o životní prostředí, meditací a hrou v šach. Zatímco my z venkova žijeme jak ve Slunce seno. Sme takový trochu degenerovaný, nevíme si rady a chytří lidé z města by nám měli říct, co sou naše problémy a jak žít.

Podle zpráv v poslední době se ale moudří obyvatelé měst rozhodli alespoň v médiích podpořit snahy o důstojný život mimo velká města. A co by nám venkovanům tak asi mohlo pomoci? Ne, není to kvalitní veřejná hromadná doprava, fungující infrastruktura, dostupnost služeb, škol a školek v místě. Není to ani podpora spolkového života nebo home officů abychom nemuseli tolik cestovat. Podle toho co čtu na internetu náš venkov dokáže zachránit jen znovupovolení kouření v hospodách. V hospodě u Karla je míň štamgastů tak poďme vzkřísit českou kulturu a tradice, zrušme zákaz kouření.

Jako všiml si už v tomhle státě někdo, že už nejsou osmdesátky? Že dokonce i venkovani mají dneska víc možností jak trávit volný čas než jít ke Karlovi na jedno? Že velice pravděpodobně do města jezdí za prací nikoliv z plezíru, ale proto že musí? Možná vám to uniklo, ale většina lidí už dlouho nepracuje v zemědělství, většina lidí má auto, aby se mohla dostat do práce, za službami a k doktorovi, protože na venkově jenom jet autobusem na nákup znamená akci třeba na pět hodin. Kdo může, snaží se přestěhovat do města, zůstávají nadšenci a ti, co nemají jinou možnost. Ale jakmile se zruší zákaz kouření v hospodách v malých obcích, očekávám desetitisíce lidí, co se přestěhujou do zapadlejch kotěhůlek, aby si konečně mohli dát k pivínku to cigárko. Klidně nechám Karla umřít na rakovinu plic, ale mně nikdo nic zakazovat nebude!

Asi to mnohé překvapí, ale dokonce i na vesnicích žijí inteligentní lidé. Žijí tam kuřáci, co si to pivo bez cigára neumí představit a ti se už zařídili ve svých klubovnách, stejně jako se to děje ve městech. Žijí tam lidé, kteří jsou rádi, že si můžou jít do hospody na kafe a nesmrdí kouřem na sto honů. Prosím vás, nedělejte z nás venkovanů dementy a neodvolávejte se na venkovské hospody, když prosazujete kouření v restauracích. Mějte na paměti chrchlajícího Karla. Zvládli jste přestat kouřit v letadlech, vlacích, autobusech, kinech, továrnách. Já vám věřím, v hospodách to zvládnete taky.

Esemeska

18. dubna 2018 v 23:19 Ela mezi pozemšťany
Nemám ráda lidi. Někdy se jim člověk ale nevyhne, tak jako já dneska večer v šalině. Schválně jsem se roztáhla přes dvě sedačky, aby se lidé v poloprázdné večerní MHD rozmístili rovnoměrně a hlavně ne na sedadlo vedle mě. Hned na další zastávce si ke mně přisedla starší kulatá paní. Mrkla na můj telefon a zeptala se, jestli v něm mám esemesky. No mám a hned mě napadlo, že chudák Máňa má vybito a Pepa neví, kdy na ni čekat, aby chudák něšla sama domů. Poskytla jsem tedy ženě v nesnázích svůj milovaný telefon. Lidi by si měli prostě víc pomáhat a slabší chránit a silnějším ustupovat.

S pocitem právě vykonaného dobrého skutku koukám z okýnka a poslouchám jak ťuká, ťuká a ťuká. Já se snažím i obsáhlé informace nacpat do jedné zprávy, abych ušetřila, ne tak ta dobrá žena vedle mě. Přemýšlela jsem chvilku nad tím, jestli se mám ozvat a říct jí, že Vojnu a mír opravdu v jedné esemesce posílat nemusí, obzvlášť když je to z mýho telefonu. Taky jsem si netroufla ji upozornit na možnost přeformulovat text tak, aby byl úderný a krátký, jak to dělám já. Raději to celý vymažu a začnu znova, než by mi zpráva zbytečně o pár znaků přetekla do dvou, to dá rozum, že jo. Ale měla sem trochu strach, aby neměla pocit, že se povyšuju, že su nějaká elitářka, když mám nejen kredit ale aji nabitej telefon, ze kterýho dou odesílat esemesky.

Chvilku jsem ještě přemýšlela o dobru ve světě a jestli má cenu za ně bojovat, když mi konečně ta dobrá žena vrátila můj mobil. Načež zahlásila, že určitě nesmím zvedat hovory z čísla, na které právě odeslala svoje sebrané memoáry.
"Víte von můj bejvalej se právě vrátil z kriminálu no a já sem mu psala, ať mě nekontaktuje. Von mě tolikrát zbil, že sem se aji přestěhovat musela. Jé co já s ním jenom zažila za problémy. Tak až vám bude volat, tak se s ním nebavte, von totiž umí napíchnout telefon a zjistit si kde člověk bydlí, tak jako aby mě nenašel. Nechcete to zaplatit, že ne?"
Tak to vám paní pěkně děkuju! Jen doufám, že se to všechno nějak vysvětlí. Lidi by si měli pomáhat a bejt na sebe hodný, to se snad všichni shodnem, ne?

P.S. Tento příběh pokračuje zde: http://eleonorakolcava.blog.cz/1806/esemeska-2

Jedna chvilka pro demokracii

12. dubna 2018 v 11:05 Ela a politika
V pondělí se demonstrovalo v mnoha českých městech proti tomu, aby jsme měli premiéra, který spolupracoval s STB. Proti tomu, aby tento člověk ovládal vyšetřující složky, které mají zjistit, jak to bylo s Čapím hnízdem a korunovými dluhopisy, člověk, který stojí za zaklekáváním na konkurenty holdingu, který čirou náhodou dlouhou dobu patřil jemu a teď patří jeho nejbližším příbuzným. Na náměstí zaznělo spousta projevů, některé lepší, jiné horší. Ale suveréně nejhorší byly ty, kde mluvčí apeloval na shormážděný dav, ať si chrání demokracii.

Vůbec jsem nechápala o čem mluví. Proč si mám chránit možnost chodit k volbám, když u těch voleb nemám možnost si vybrat někoho, kdo by reprezentoval moje zájmy? Proč mám chodit k volbám, když jejich výsledkem je opoziční smlouva, která je v přímém rozporu se zájmy obou soupeřících skupin, které takovou smlouvu uzavřely? Proč mám chodit k volbám, když je tady stejně všem všechno jedno? A pár lidí, co se tady snaží dělat z tohoto světa lepší místo tím, že pomáhají těm nejslabším a znevýhodněným jsou terčem nenávisti a závisti. Proč se snažit o demokracii, když o to nikdo nestojí?

Je to jen prázdný pojem, dokud státní správa nezaklekne na mě, nebo mou rodinu, bude mi to upřímně jedno. Mnohem víc mě bude štvát a štve, že autobus, kterým chci jet na demonstraci nejede vůbec, ten následující stojí dvacet minut v zácpě na D1. Štve mě, že mi v zimě nikdo neprohrne silnici, protože ti venkovani sou stejně blbci. Jsem naivní idealistka, co věří v lepší zítřky, ale přestávám se divit lidem, co volili Hitlera, protože jim postavil sjizdnou dálnici. Kdyby mi Okamura prohrnul v zimě cesty tak mu to možná hodím taky. Demokracie je k ničemu, když neochraňuje naše zájmy. To bychom jako demokrati měli mít na paměti především a vědět, že ideálů se člověk nenají.