Co mi dala škola

10. prosince 2017 v 12:22 |  Ela se učí moudrou býti
Když o tom zpětně uvažuju, tak to, co po mně chtěli ve škole je úplný opak toho, co potřebuju pro život mimo školu. Vlastnosti, kvůli kterým jsem byla považována za problémovou studentku jsou přesně ty vlastnosti, který vedou k tomu, že mě v zaměstnání pořád chce někdo povyšovat a kdybych se nebránila tak už určitě musím někomu dělat manažerku. A to nechcu, protože bych se musela potýkat s tím, že moji podřízení mají myšlení deformovaný pobytem v českém vzdělávacím systému a v důsledku toho je jejich použitelnost pro práci limitovaná.

Abych byla konkrétní. Když po mě zaměstnavatel chce, abych zkusila svou práci dělat jinak, tak to vyzkouším, přemýšlím nad tím, co má moje úsilí přinést a jak nejjednodušeji dojít k cíli. Jsem ochotná udělat chybu, protože to je normální, když zkusím něco, co nefunguje, tak se z toho prostě poučím a příště zkusím něco jinýho. Beru to jako zábavu a podnět k přemýšlení.

Neustále se ale setkávám se zakořeněným panickým strachem ze změn, novinek a z dělání chyb. Nemluvím o řízení letového provozu nebo neurochirurgii, mluvím o lidech, kteří nesnesou pomyšlení, že by omylem vybarvili excelovou tabulku narůžovo místo na modro. Protože tak jsme to dělali vždycky, nechápu proč, ale zaměstnavatel mě platí, tak to tak budu dělat pořád. A s tímhle přístupem se divím, že jsme slezli vůbec ze stromů. Svět kolem nás se mění nevídanou rychlostí a stejně jako Červená královna z Alenky i my musíme běžet čím dál rychleji abychom zůstali aspoň stát na místě. Bohužel českému vzdělávacímu systému se tohle vůbec nedaří a připravuje naše děti na svět roku 1980 a to nebude stačit.

I mě, vzdělanou, zoufalou singl ženu středních let škola připravovala na svět, který v té době už neexistoval. Naučila jsem se číst a psát, ale už bohužel ne počítat. Naučila jsem se nenávidět matematiku a nevěřit si. Naučila jsem se nenávidět angličtinu a bát se mluvit nahlas, protože na schopnosti rozumět a chápat kontext ve škole nezáleží. Až roční pobyt v Anglii a četba výborných anglických knih mě mého odporu zbavila a dnes si přivydělávám jako překladatelka, škole navzdory. Já jsem měla štěstí, že má zvídavost byla tak silná, že zvládla přežít i školní docházku, mají to štěstí i vaše děti?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naissus Naissus | 12. března 2018 v 10:04 | Reagovat

Moc pěkný článek. Pavdivý. Zastaralé školství v ČR je jedním z největších problémů. Nemožnost nechat žákům rozvoj a (skoro až) trestat za jedinečnost je nesmysl.

2 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 17. června 2018 v 21:40 | Reagovat

Máš moc pěkný blog. Skvělé články a to, co píšeš o škole, je bohužel pravda. Když jsem se synovy učitelky češtiny zeptala, k čemu je znalost vět hlavních a vět vedlejších, že já je rozlišit neumím, a to jsem napsala osm knih, řekla mi: "No, to je kvůli přijímačkám na střední školu..."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama