Rande s ajťákem

17. června 2017 v 22:01
Jak jsem stará, tak jsem hloupá. Zase jsem šla na rande. Ze seznamky. Chlapec vypadal podle fotky jako sympaťák a já jsem se mu taky líbila. Už to mi mělo být podezřelé, protože každej borec, co mi připadal jakž takž normální mi po výměně fotek napsal, že sorry, nejsu jeho typ. Tenhle mi sice přpadal trochu podivínskej, ale dala se s ním provozovat jakás takás konverzace, což už samo o sobě je na seznamce dost terno. Tak sem si řekla proč ne.

Psal o sobě, že má metr osmdesát, ale to nic neznamená. Tolik by měl můj vysněný princ asi měřit, protože já sama mám metr sedmdesát a co se dá dělat, toužím po někom vyšším, respektive alespoň stejně objemném jako su já sama. Ukazuje se však, že metr osmdesát je dost vágní pojem a každý si jej vykládáme odlišně. Již jsem měla to potěšení setkat se s celou řadou mužů, jejichž metr osmdesát končil někde v oblasti mého nosu. Tenhle nekecal a fakt byl o kousek vyšší než já, nicméně mě trochu zneklidnilo, že jeho kostkovaná košile naprosto neladila s úplně jinak kostkovanýma kraťasama, mělo mě to varovat.

Vydali jsme se na procházku, protože mi (ehm, říkejme mu třeba) Karel II. už předem psal, že nemá rád hospody a bary. Osvětlil mi tedy, že trpí silnou sociální fóbií, což je důvod, proč mě nikam nevezme a nebude za mě přece utrácet, to dá rozum, že jo. Karel mi začal pokládat otázky, zda mám ráda zvířata a zda toleruju psa v domácnosti. Bydlí totiž s rodiči a dvěma jorkšírákama v bytě a jeho budoucí žena musí mít ráda zvířata, aby to neskřípalo, až se k nim přestěhuje. Další otázky se týkaly mého zaměstnání a koníčků. Připadalo mi to poněkud strojené, tak sem se v žertu zeptala, jestli jako vyplňuju nějakej dotazník, nebo si normálně povídáme, načež Karel smrtelně vážně odvětil, že mám být v klidu, že už jsem mu na většinu otázek z dotazníku zodpověděla, nemá však jasno stran mé rodinné situace.


Přiznal se mi, že ho to dotazování taky netěší a že by si raději naprogramoval robota, co by adeptkám o seznámení s ním pokládal dotazy a odfiltroval ty nesprávné. Protože s programem by se mu určitě nestalo, že by šel na rande se mnou. Uvědomuju si vůbec, že už su za zenitem? Hystericky sem se rozesmála, jak už to tak mám ve zvyku. Karel se zastavil, vážně se na mě podíval a zeptal se mě, jestli sem už s tím vyhledala odbornou pomoc a jestli už mi předepsali něco na hlavu. Řekla sem, že sem necítila tu potřebu a když nejsu s ním, tak bejvám v pohodě a poměrně oblíbená. "To se divím, hele," řekl Karel, "myslím, že by sis měla nechat předepsat nějaký sedativa, já je mám taky a je mi skvěle." A tím sme to rande ukončili. Prášky na hlavu neberu a proto sem se milé děti zase jednou neseznámila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chikulín Chikulín | Web | 17. června 2017 v 22:43 | Reagovat

Naštěstí jsem nikdy nic podobného nemusela zažít :-D vyložený lamač srdcí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama