Hudba

14. června 2017 v 12:22
Minulý týden na noci kostelů jsem si vyslechla jedno zajímavé podobenství. Před jedním městem stáli potulní kejklíři a hráli. Hudba lahodila sluchu kolemjdoucích a vyvolávala na jejich tvářích úsměvy. Někdy byla hudba tak veselá, že se lidé okolo dávali do tance a nepřestávali tančit. Když však šel okolo hluchý poutník zalekl se, protože žádnou hudbu neslyšel a to co viděl mu připadalo jako šílené křepčení a všeobecné pominutí smyslů. Vůbec ne jako radostný tanec za zvuků líbezné hudby.

Poučení z podobenství bylo, že víra je přecetaky taková hudba. Hudba, kterou ovšem slyší jenom někteří. Ti, kteří ji slyší tančí a nechápou, že může někdo zůstávat netečný, když hudba přímo nutí do skoku. Uvědomila jsem si, že každý z nás slyší úplně jinou hudbu, podle které tančí. Jsou tací, kteří tančí na cinkot peněz, někteří slyší volání reflektorů a touží po slávě, jiným učarovala hudba opěvující výkonnost a zase jiným zvuky zvoucí k lásce a pomoci bližnímu.

I samotná víra zní kadému jinak. Někdo předvádí tance v rytmu strachu z věčného zatracení, nenávisti ke všemu cizímu a předvádí bojové figury proti homosexuálům a potratům. Já jsem k této hudbě hluchá a ti, kdo v jejím rytmu tančí mi připadají jako blázni. V mých uších zní Ježíšovo Co jste učinili tomu poslednímu, mně jste učinili a Nechejte maličkých přicházet ke mně. Vyhlížím v davu lidi, kteří se pohupují ve stejném rytmu a věří v dobro. S těmi snadno protančím všechny noci, které mi tu ještě zbývají.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 14. června 2017 v 14:56 | Reagovat

Každý máme svůj rytmus, já zatím v Boha třeba nevěřím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama