Únor 2017

Článek, co bych chtěla číst

28. února 2017 v 22:02
Nemáte partnera? Můžete si za to sami. Buď jste psychopati, nebo jste moc nároční, nemáte se dost rádi eventuelně nejste na nový vztah připraveni. Takto zní nejčastějsí zdůvodnění, proč tolik lidí zůstává single a dlouhodobě se jim nedaří najít si partnerský vztah.

Pokud jdete z terapie na terapii a Klozapin zajídáte Prozacem, možná se s daným článkem dovedete ztotožnit. Pokud po večerech brečíte nad fotkami svého ex, možná je takový článek právě o vás. Pomůže vám takový článek? Pochybuju. A už vůbec takový článek nepomůže nikomu z těch fajn single lidí, kteří si nemohou najít protějšek ani když užívají maximálně vitamín C a pro svého ex brečeli naposledy před lety.

Co bych si tedy přečtla raději než kritické a obviňující postřehy na adresu nás singlů?

1. Nemusí s vámi být špatně vůbec nic, jen vám chyběla trocha toho štěstí.

2. V životě existují okolnosti, na které je jakákoli síla vůle slabá.

3. Na vztahy dnes klademe vyšší nároky. Před sto lety jste si mohla myslet, že je to jako výhra v loterii, když vás muž nebije a máte na dvoře kadiboudu. Dneska to považujeme za naprostý standard stejně jako byty vybavené splachovací toaletou. Naše nároky vzrostly a je to tak v pořádku.

4. Seznamky fungují pouze pro mimořádně krásné ženy a mimořádně bohaté muže. Ano, je to úplně přesně ta samá demografická skupina, která nemá problém se seznámit v reálném životě. Pro průměrně vypadající ženy a průměrně vydělávající pány záleží spíš na štěstí. Tak se může snadno stát, že nás seznamkové neúspěchy spíš uvrhnou do deprese z nenaplněných očekávání.

5. Vaše cesta k harmonickému vztahu je mnohem kratší než cesta těch, co momentálně prožívají neuspokojivý partnerský vztah. Takoví lidé nejprve budou muset projít bolestivým rozchodem, vzpamatovat se z něj a pak začít hledat spřízněnou duši. Vám už stačí se jen zamilovat a žít šťastně a spokojeně až do smrti.

6. Jako vysoká matka samoživitelka, která bydlí v malé vsi na šumpersku nebo drobný milovník baletu co bydlí u Klatov jste na tom objektivně hůř než naprosto průměrný člověk z Prahy. Vůbec to však neznamená, že byste byli horším člověkem.

7. Vaše pocity jsou správné. Kdykoli se kvůli svému nedobrovolnému single stavu trápíte, máte na to plné právo a kdokoliv vám tvrdí opak by si měl hned lisknout.

8. To, že jste single nejspíš znamená, že je na vás celá tíha péče o domácnost, o svoje povinnosti se nemáte s kým dělit a navíc vám chybí emoční opora a pocit toho, že s vůj život s někým sdílíte. Jste dobří, že to tak pěkně zvládáte.

9. Když je vám někdy smutno z toho, že zrovna vy nikoho nemáte, stačí počkat až to přejde. Teď je prostě jen hůř, vydržte to, bude líp. Neobviňujte se, slabší chvíle potkají každého. Teď je toho na vás prostě moc, ale nebojte, to přejde a pomine. Jako ostatně všechno.

10. Nejste jediní na světě s tímto problémem. Milióny lidí na světě vědí, jak se právě teď cítíte. Čtěte třeba desny-rande nebo svoje seznamovací zážitky rovnou sepište.

11. Pokud jste žena a máte strach, že nestihnete mít partnera a děti takzvaně včas a že vás kvůli tomu bude okolí kritizovat, nebojte. Okolí vás bude kritizovat za jakoukoli volbu ohledně mateřství. Zde je prakticky vyloučeno, že byste udělala něco správně.


Pro začátek by mi to takhle stačilo. Zapomněla jsem na něco?

Zamilovat se, ale do koho?

21. února 2017 v 21:24
Nevadí mi, že seš tlustá. Kdy se sejdeme? Pak se ke mně můžeš klidně nastěhovat, bydlím sám. Napsal mi nedávno další z mých seznamkových nápadníků. V minulém příspěvku jsem se rozepsala na téma, jak se zamilováváme, dnes chci psát o tom, do koho se zamilováváme.

Mému nápadníkovi je to vlastně jedno. Jsem volná, on taky tak proč se nepodělit o náklady na bydlení? On je muž, kterému chybí teplo domova, já žena, které chybí chlapská náruč, tak kde to vázne? Zádrhel je samozřejmě u mě, protože na seznamce hledám něco jinýho. Nestačí mi natrefit na muže, který zrovna hledá ženu. Potřebuju se zamilovat, potřebuju být tím druhým neodolatelně přitahovaná. Nejsem ani schopná pojmenovat důvody té přitažlivosti. Často se zamilovávám do nevhodných lidí, ze zcela nevhodných důvodů jako jsou třeba krásný modrý voči. Hypotézu, že za přitažlivostí stojí duševní a intelektuální souznění jsem už na základě testování definitivně vyvrátila. Teď hodlám testovat jiné, poněkud více fyzicky založené hypotézy. Do té doby než mě naplno zasáhne amorův šíp zůstávám sama.

Pro někoho je nepředstavitelné, že by nebyl ve vztahu. Karel už prostě nechce být sám a tak se rychle zamiluje do Božky, protože ta taky nechce být sama. Někteří z nás dokážou milovat bližního svého jako sebe samého ať už je ten bližní jakýkoli. Ani nemusí mít krásný modrý voči, může pít a hrát maty. Láska hory přenáší. Těžko říct, jestli je to stále láska. Příběhy týraných žen i mužů, kteří se jen špatně zamilovali, to dokládají zcela jednoznačně.

Zamilovat se

14. února 2017 v 23:40
Ti, kteří dnes nepíšou o bombardování Drážďan píšou samozřejmě o lásce a zamilovaných. I na TEDu dnes zveřejnili příspěvek s názvem Falling in love is the easy part, neboli zamilovat se je snadné. Jak pro koho, dodala bych já.

Na střední škole jsem sdílela jednu lavici s Táňou. Pondělky mívaly podobný průběh. Táňa koukala z okna a zamilovaně vzdychala. Potkala totiž o víkendu muže, se kterým stráví zbytek života. Určitě je to on, osudový partner a otec jejich dětí. Přes týden ale mladá láska začala mít trhliny. V pátek šla Táňa na další diskotéku a a v pondělí zase zasněně koukala z okna. Je zamilovaná! Tentokrát doopravdy. Já vůbec nic nechápu, protože jsem šíleně cynická. Tentokrát je to úplně jiné než posledně a je to zcela určitě napořád. Ale když přišlo další pondělí a Táňa zamilovaně koukala z okna, její roztoužené vzdechy už zase patřily jinému nápadníkovi.

Táňa se zamilovávala snadno. A odmilovávala se snad ještě snadněji. Už jsem tu psala o tom, že mám dobrou paměť na lidi a jejich vzájemé vztahy, ale tohle bylo moc i na mě. Tomášové, Petrové a Honzové se střídali tak často, že jsem rychle ztratila přehled. Táňa naznala, že je to jenom potvrzení mého cynismu. Já totiž nevzdychala v lavici kvůli lásce ani jednou. Nikdo kromě mého deníčku o tom neměl vědět, ale zamilovaná jsem byla šíleně. Jmenoval se Libor, byl starší, děsně krásnej a samozřejmě nejbožejší kluk pod sluncem. Vydrželo mi to aspoň tři roky a pak jsem se nějakej pátek odzamilovávala, protože Libor se tak nějak oženil a zapomněl si vzít mě.

Je to už spousta let, ale ani za všechny ty roky jsem se nestihla zamilovat do tolika lidí, kolik jich Táňa milovala za jedno pololetí. Zatímco já si vystačila s Liborem, Táňa si vždy dokázala najít někoho nového. Někdo se zvládne zamilovat jednou týdně, někdo má problém se zamilovat aspoň jednou za uherský rok. Zamilovat se je snadné, jen někteří z nás musí být trpělivější než ostatní. Tak si držme palce.

Nepostradatelných lidí jsou plné hřbitovy

6. února 2017 v 0:22
Před chvílí na mě vykoukla fotka Miloše Zemana. Kandidujte znovu na prezidenta, doporučili Zemanovi jeho spolupracovníci, stálo tam. Pan prezident vypadal na fotografii polichoceně. Vybral si loajální a kompetentní tým. Kdo, když ne on? Jeho spolupracovníci správně vyhodnotili nepostradatelnost svého šéfa. Musí tu být do úplného konce, cukrovce, neuropatii a odtržení od reality navzdory! Napadlo mě, že si snad pan prezident myslí, že je nepostradatelný. Dávalo to smysl. Já najednou věděla, o čem chci psát. Zdaleka to není jen pan prezident, kdo trpí touhle iluzí. Je nás většina, kdo v té iluzi žijeme taky.

Ne žebychom si všichni mysleli, že se musíme stát prezidentem. Že je potřeba získat ještě jeden mandát, protože co kdybychom za ten první nestihli pozurážet úplně všechny. Takových lidí je snad minimum a i z toho minima je jich maximum v odborné péči. Kolik jen nepostradatelných profesí už skončilo v propadlišti dějin? Každá druhá plačka, každý třetí ponocný a každý čtvrtý drátenk byli přesvědčeni o své vlastní neostradatelnosti. Už jsem viděla příliš mnoho lidí, kteří chodili s horečkou do kanceláře, protože tak dobře jako oni nikdo excelové tabulky nevybarví. Viděla jsem ženy, nepostradatelné proto, že jenom ony umí správně obložit chlebíček. Máňa dává okurku o milimetr víc do kraje než je záhodno a Božka ji zas dává o dva milimetry víc do středu. Bez těchto žen by do chlebíčkového světa vnikl chaos a jen ony jej dokážou odvrátit. Kdo by mohl zapomenout na nepostradatelného pana Lorence, který ač na vozíčku postavil několik vil?

Nepostradatelnost je jen iluze. Nepostradatelnost Miloše Zemana je pro něj holým a zřejmým faktem, pro mě je to iluze postaršího zmateného pána. Některou iluzi prokoukneme snadno. Já si například myslím, že by se vůbec nic nestalo, kdyby pan prezident podruhé nekandidoval, že my už si holt nějak poradíme. Jiné iluze jdou prokouknout hůř. Díky svému citu pro barvy mám přeci objektivně nejkrásnější tabulky v celé kanceláři. Je tedy jasné, že já jsem opravdu nepostradatelná a to je ovšem výjimka, to žádná iluze není, protože tak krásně jako já ty tabulky nikdo nevybarví.