Ty dálkové pochody

28. ledna 2017 v 23:42
Dnes a zítra prochází Brnem Civil March for Aleppo. Pochod trvá už přes měsíc, začal v Berlíně a podle plánu dorazí někdy na jaře do Sýrie. Válka tam trvá už šestým rokem a ne a ne skončit. Aktivisté chtějí svým pochodem vyjádřit, že jim osud Syřanů není lhostejný. V důsledku téhle války totž už opustilo domovy víc lidí než kolik žije v celé České republice. Sedm miliónů zůstává v Sýrii a dalších téměř pět milión lidí se rozhodlo hledat útočiště za hranicemi své vlastní země.

Ano, to jsou oni, ti strašidelní a všemi obávaní uprchlíci. Jsou to teroristé, atentátníci a násilníci. Říká to pan prezident, pan Konvička, pan Okamura a asi tak milión slušných Čechů. My je tady nechceme! Ti, kdo se s lidmi na útěku baví jsou hnusní vítači a sluníčkáři a měli by viset na nejbližším kandelábru. I takové názory se objevují na Facebooku pod informacemi o pochodu, za to, aby všichni lidé žili v míru. Ale svět musí zůstat v rovnováze a když řeknu nahlas, že si nepřeju smrt civilistů v Sýrii, hned je tady někdo, kdo si přeje mou smrt. Co mám co pochodovat v sobotu odpoledne za mír v Aleppu? Proč nejsem v práci a neplatím daně? Proč se nechám platit Sorosem a neziskovkami? Protože zadarmo bych přece na takovou vycházku na podporu úplně cizích lidí určitě nešla, to dá přeci rozum!

Chodím do práce a platím daně. Ale místo toho, abych přemýšlela nad tím, kdy mě nějaký čmoud připraví o peníze, poctivost nebo život, tak přemýšlím nad tím, co by se muselo stát, abych opustila svůj domov. Domov, kde se cítím v bezpečí, kde mám svoje přátele, svou rodinu, teplou vodu, studený pivo a plnou skříň svetrů. Místo, který hluboce miluju. Co by mě motivovalo, abych vzala svoje malý děti a rozhodla se jít do neznáma. Všechno nechat za sebou a jít jen s tím co mám na sobě a s igelitkou. Mě by k tomu motivoval jenom bezprostřední strach o život, výstřely, zhroucené budovy, bomby padající z nebe. Myslím, že se málo opakuje, že uprchlík není někdo, kdo si vyrazil na výlet. Je to někdo, kdo nemůže a nesmí žít svůj vlastní život ve své vlastní zemi. Je to někdo, komu nezbylo nic.

Ano, my je tady nechceme. Kéž by mohli zůstat tam, kde jsou. Proto bych byla ráda, aby právě lidé, co mají z uprchlíků největší strach šli na pochod za mír v Aleppu. Aby ti, co píšou nejvíc nenávistných protiuprchlických příspěvků v diskuzích na Facebooku vyjeli svoje pravdy říkat rovnou uprchlíkům. A nebo vlastně ne, nikam nemusíte, bude stačit, když nebudete zlí na ty, co to už dělají. Ve finále máme všichni jeden cíl. Chceme jen žít šťastně a spokojeně až do smrti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama