Leden 2017

Ty dálkové pochody

28. ledna 2017 v 23:42
Dnes a zítra prochází Brnem Civil March for Aleppo. Pochod trvá už přes měsíc, začal v Berlíně a podle plánu dorazí někdy na jaře do Sýrie. Válka tam trvá už šestým rokem a ne a ne skončit. Aktivisté chtějí svým pochodem vyjádřit, že jim osud Syřanů není lhostejný. V důsledku téhle války totž už opustilo domovy víc lidí než kolik žije v celé České republice. Sedm miliónů zůstává v Sýrii a dalších téměř pět milión lidí se rozhodlo hledat útočiště za hranicemi své vlastní země.

Ano, to jsou oni, ti strašidelní a všemi obávaní uprchlíci. Jsou to teroristé, atentátníci a násilníci. Říká to pan prezident, pan Konvička, pan Okamura a asi tak milión slušných Čechů. My je tady nechceme! Ti, kdo se s lidmi na útěku baví jsou hnusní vítači a sluníčkáři a měli by viset na nejbližším kandelábru. I takové názory se objevují na Facebooku pod informacemi o pochodu, za to, aby všichni lidé žili v míru. Ale svět musí zůstat v rovnováze a když řeknu nahlas, že si nepřeju smrt civilistů v Sýrii, hned je tady někdo, kdo si přeje mou smrt. Co mám co pochodovat v sobotu odpoledne za mír v Aleppu? Proč nejsem v práci a neplatím daně? Proč se nechám platit Sorosem a neziskovkami? Protože zadarmo bych přece na takovou vycházku na podporu úplně cizích lidí určitě nešla, to dá přeci rozum!

Chodím do práce a platím daně. Ale místo toho, abych přemýšlela nad tím, kdy mě nějaký čmoud připraví o peníze, poctivost nebo život, tak přemýšlím nad tím, co by se muselo stát, abych opustila svůj domov. Domov, kde se cítím v bezpečí, kde mám svoje přátele, svou rodinu, teplou vodu, studený pivo a plnou skříň svetrů. Místo, který hluboce miluju. Co by mě motivovalo, abych vzala svoje malý děti a rozhodla se jít do neznáma. Všechno nechat za sebou a jít jen s tím co mám na sobě a s igelitkou. Mě by k tomu motivoval jenom bezprostřední strach o život, výstřely, zhroucené budovy, bomby padající z nebe. Myslím, že se málo opakuje, že uprchlík není někdo, kdo si vyrazil na výlet. Je to někdo, kdo nemůže a nesmí žít svůj vlastní život ve své vlastní zemi. Je to někdo, komu nezbylo nic.

Ano, my je tady nechceme. Kéž by mohli zůstat tam, kde jsou. Proto bych byla ráda, aby právě lidé, co mají z uprchlíků největší strach šli na pochod za mír v Aleppu. Aby ti, co píšou nejvíc nenávistných protiuprchlických příspěvků v diskuzích na Facebooku vyjeli svoje pravdy říkat rovnou uprchlíkům. A nebo vlastně ne, nikam nemusíte, bude stačit, když nebudete zlí na ty, co to už dělají. Ve finále máme všichni jeden cíl. Chceme jen žít šťastně a spokojeně až do smrti.

Postava štíhlá?

11. ledna 2017 v 16:06
Pán ze sto kilometrů vzdáleného okresního města zvolil tento neotřelý vzkaz na seznamce (cituju doslovně), aby upoutal mou pozornost.To si takhle po Novém roce zase dáte ze zoufalství inzerát. Po zkušenostech z minula do něj rovnou napíšete, že nejste štíhlá. Příroda vám zařídila závratnou výšku metr sedmdesát, bujný dekolt a celkovou vizáž dobromyslné selky z Hané.Tak jak tak, začnou chodit odpovědi. V čem se nápadníci shodují skoro jako jeden muž je rezolutní požadavek najít si štíhlou ženu. Nepřestává mě udivovat, nakolik je štíhlost rozhodujcím a dalo by se říci i jediným kritériem při hledání životní partnerky.

Pořád trpím utkvělou představou, že seznamky slouží k tomu, aby se tam potkali lidé s podobnými zájmy, lidé kteří by si mohli rozumět. Lidé, kteří by si mohli přinést radost do života kvůli tomu, jací jsou. Kvůli tomu, že jsou schopní a ochotní mít se rádi. Ale pokud je štíhlost jediný požadavek? Požadavek natolik důležitý a zásadní, že ani sto kilometrů nehraje roli pokud na jejich konci čeká žena s BMI 19 a nižším? Pro mě není vzhled jenom otázka kilogramů. Záleží na celkové tělesné konstituci, oblečení, držení těla a hlavně a zejména na milém pohledu. Podle hezkých očí totiž poznáte člověka, co má dobré srdce a mít dobré srdce je ta nejlepší vztahová deviza.

Bylo by pánovi jedno, že jsem alkoholička, kouřím 80 cigaret za den, hraju maty, nevařím a nemeju se? Nikdy se to nedozvíme, protože moje BMI je po Vánocích celých 25,3, bohužel. Nezachrání mě ani to, že umím uvařit dobrou svíčkovou. Při tom, jak důležitá je svíčková pro naši zemi a naše hodnoty, je zarážející, že na tu se mě na seznamce ještě nikdy nikdo neptal. A to už vůbec nemluvím o tom, jak je dobrá svíčková úhelným kamenem každého vztahu mezi mužem a ženou. Už naše babičky přece věděly, jak učinit muže šťastným a svou moudrost shrnuly do úderného hesla: Plnej břuch a prázdnej pytel. Ani slovo o BMI.

Brýle

8. ledna 2017 v 22:28
Objednala jsem si bez zkoušení přes internet nové brýle. Byly v akci, byly plastové a podle rozměrů mi měly dostatečně pokrýt obličej. Chtěla jsem nejen vidět jako ostříž a neohrožovat silniční provoz, ale také si pořídit módní doplněk, který by podtrhl mou osobnost. Slibovali to v reklamním letáku. Bohužel se ukázalo, že nové obroučky ze mě neudělaly sexy intelektuálku, ale spíš hodnou holku s brýlema, co ráda čte. Teď už nezbývá než doufat, že moje příští obroučky ze mě tu sexy intelektuálku konečně udělají.

Ve svých prvních brýlích jsem několik týdnů nevycházela z údivu. Stromy mají větve! Vidím je do těch nejmenších podrobností. Bylo to nezvyklé a ještě teď se občas přistihnu jak žasnu nad tím, že vidím jednotlivé listy na stromech a ne jen zelenou mlhu. Najednou jsem mohla pustit z hlavy, která z mých kamarádek nosí růžovou mikinu a který ze známých má zelený svetr. Poznávala jsem je i bez podrobné znalosti jejich šatníku. Viděla jsem jim do obličeje aniž by u mě museli stát metr nebo blíž.

Když jsem začala nosit brýle, neustále mě překvapovalo, že mě lidé stále poznávali. Vždyť přece v pohádkách když škaredá princezna sundala brýle, byla náhle překrásná. Tak překrásná až ji z ničeho nic nikdo nepoznával. Jak je tedy možné, že mě lidé pořád poznávali a byli dokonce takoví, kteří si brýlí ani nevšimli? Mrzí mě, že tvůrci pohádek často udělají z ošklivé princezny krasavici tím, že jí třeba vyndají rovnátka a sundají brýle. Jak to asi působí na obrýlené a orovnátkované holčičky? Nebylo by lepší z ošklivé princezny udělat krásnou tím, že si pořádně umyje krk a učeše vlasy? Princezny se přece mnohem spolehlivěji poznají právě podle čistého krku, než podle brýlí!

Naštěstí se tohle děje jen v pohádkách. A protože jsem si poctivě myla krk, zůstala jsem princeznou i za obroučkami. Ve skutečném životě přece princ na brýle nehledí. Svou krásnou princeznu miluje ať už má na nose brýle nebo ne. Růžové brýle na cestu životem si můžou nasadit oba.