Ještě není tma, ale stmívá se

23. října 2016 v 19:15
O Nobelově ceně za literaturu, Bobu Dylanovi a globálním stmívání

Kde se v jednom člověku vezme tolik talentu, že to stačí na stovky písní poskládaných na desítkách alb? Navíc to jsou zcela mimořádné písně. Jsou originální, dokážou oslovit a lidé si je zpívají už přes padesát let. Mám pocit, že Dylan si prostě nemůže pomoct texty a melodie z něj přímo tečou a on zpívá o všem, co ho zajímá a připadá mu důležité. Experimentuje s formou, pobuřuje, vzbuzuje nesouhlas a pořád nutí k zamyšlení. Začal před tím, než se lidé dostali na Měsíc a bude nejspíš populární i v době, kdy se konečně dostanou na Mars.

Jeho písně jsou pořád aktuální, vypůjčují si je jiní a kolikrát člověk zná jen coververzi a ani neví, že ji původně nazpíval Bob svým osobitým hlasem. Já mám ráda jeho píseň Not dark yet. Zpívá se v ní o tom, že časem se naše duše promění v kousek ocele, o břemenech, která jsou těžší než se dá snést a o tom, že jsme se narodili a zemřeme proti svojí vůli. Zadumanou a romatnickou píseň pro všechny, kteří nevládnou angličtinou zazpíval krásně Robert Křesťan.

Ale nestmívá se jen nad Bobem a Robertem. Stíny padají a stmívá se nad námi všemi. Už od devadesátých let vědci pozorují, že množství slunečního záření, které dopadá na Zemi se snižuje. Připisují to vzrůstajícímu znečištění ovzduší a zejména rozmachu letecké dopravy. Globální oteplování má svého ledního medvěda plovoucího na zmenšující se kře. A pro propagaci globálního stmívání je tu Bob Dylan.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama